Brouk v klobouku a vestičce, co tančí kankán, nebo zpívající kámen? Vypadnutý zub na procházce? Prostě cokoli co dětem jejich fantazie nabídla, bylo dovoleno a dokonce žádáno.

Děti tak za pomoci těl, papíru a tužky mohly dát prostor jejich představám. Na chvíli mohli zapomenout, kým jsou a vyzkoušet si, jaké to je, být v kůži někoho nebo něčeho jiného.

Tato hra s imaginací a vžíváním se do živých a neživých předmětů a bytostí byla pro děti jako stvořená a proto je tak neskutečně bavila.