Víte, že lední medvěd a tučňák se ve volné přírodě nikdy nepotkají? A víte, že severní pól není žádná pevnina, ale jen plovoucí led? Takové a mnohé další zajímavosti už děti ze třídy Želvičky znají, protože se v lednu vydaly objevovat tajemství polárních krajin.

Společně jsme si povídali o životě za polárními kruhy, o drsných podmínkách, které tam panují i o zvířatech, která se jim dokázala přizpůsobit. Viděli jste třeba někdy takového narvala?

Nezůstalo ale jen u povídání, protože jsme se sami vydali na naši vlastní dobrodružnou polární výpravu, utíkali před ledními medvědy a stavěli vlastní iglú z velkých kostek i malinkých pěnových kostiček. Experimentovali jsme s barvami a materiály. Lepili jsme zimní strom z natrhaných větviček, vypichovali jsme iglú jehlou, tečkovali obrázky polárních zvířátek vatovou tyčinkou a vytvářeli měkoučkého ledního medvěda z vatových tampónků. Velký úspěch mělo i vpíjení vodových barev do sněhových vloček ze soli nebo malování prstovými barvami. Seznámili jsme se také s kouzlem polární záře, která nás inspirovala k výtvarnému ztvárnění temperovými barvami a pastelem.

Povídali jsme si o tom, proč je nejen v polárních oblastech, ale i u nás v zimě důležité teplé oblečení. Hledali jsme ztracené rukavice, které se rozutekly po třídě, procvičovali jsme grafomotoriku zdobením zimního oblečení různými vzory, ale také kreslením do mouky. Zkusili jsme si také cvičení na propojování mozkových hemisfer, počítali ingredience při přípravě koktejlu pro pana Sněhuláka nebo hráli zimní postřehovou hru Dobble. Vyzkoušeli jsme zimní jógu, protahovali se s papírovou sněhovou koulí a prováděli zahřívací cviky, které naše tělo ochrání před zimou. Samozřejmě jsme si užívali i zimní radovánky při bobování na svahu.

Součástí našeho lednového putování polárními krajinami bylo i čtení knížky „Liška jde na sever“ od Jeremyho Stronga, která vypráví příběh o lišce, která se připojí k expedici zvířátek za polární září. Příběh je střídavě vtipný, dojemný i hloubavý a učí děti o přátelství, hudbě, knihách, malých radostech a o tom, jak se rozloučit s těmi, které máme rádi.

I přes to, že byl měsíc leden bohatý na nemoci a někteří kamarádi museli zůstat doma, jsme si celý měsíc užili naplno. Díky tomu, že jsme byli často spojeni se třídou Chobotičky, jsme také měli možnost více se seznámit a hrát si s dětmi z vedlejší třídy.